Pět věcí, které vám o abstinenci nikdo neřekne

Když člověk udělá rozhodnutí přestat, většinou si představuje, jak za pár týdnů bude všechno v pořádku. Začne lépe spát, vypadat zdravěji, šetřit peníze a získá zpátky důvěru blízkých. Tohle všechno se opravdu může stát, jen ne přesně tak a ne přesně tehdy, jak se říká v inspirativních příbězích. Realita je pestřejší a v některých momentech je dokonce pravým opakem toho, co byste čekali. Tady je pět věcí, na které vás brožurky a krátká videa většinou nepřipraví.

1. První úleva přijde, ale rychle ji vystřídá ticho

Po prvních dnech nebo týdnech přichází u většiny lidí pocit hrdosti a úlevy. Tělo začne fungovat jinak, hlava je jasnější a najednou je pochopitelné, proč to všichni tak chválí. Jenže pak přijde fáze, kterou málokdo zmiňuje. Ticho. Když odejde závislost, odejde s ní i celý rituál, který den strukturoval. Najednou je víc volných hodin, víc volných večerů a víc prostoru, který je potřeba něčím vyplnit.

Tohle ticho bývá tvrdší než samotné prvotní odvykání. Není v něm dramatická touha po látce, je v něm prázdnota. Mnoho lidí v tomhle bodě vzdá nikoli proto, že by jim chyběl alkohol, drogy nebo hazard, ale proto, že nevědí, čím ten prostor naplnit. Pomáhá vědět, že to přijde, a předem si připravit aktivity, vztahy a místa, kam si v té chvíli sednout.

2. Emoce se vrátí najednou a všechny dohromady

Závislost je často způsob, jak si nemuset cítit věci, které člověk cítit nechce. Když ten tlumič zmizí, nečeká vás postupné probuzení emocí, ale spíš povodeň. Vrací se hněv, smutek, stud, dávno odložený smutek nad lidmi, na které jste si nedovolili myslet. Vrací se i radost, ale často nečekaně silná, taková, že s ní v první chvíli nevíte, co dělat.

Tohle není selhání ani nějaká nová psychická porucha. Je to mozek, který se učí znovu fungovat bez chemické berličky. Trvá to měsíce, někdy roky. Pomáhá nesnažit se emoce hned řešit, ale nejdřív je pojmenovávat. Smutno mi je, naštval jsem se, mám strach. Už samotné pojmenování bere emocím velkou část jejich síly.

3. Spousta lidí kolem vás bude vaším úspěchem zaskočena

Zní to nepochopitelně, ale je to běžná zkušenost. Když přestanete pít, brát nebo hrát, mnoho lidí kolem vás se zachová jinak, než byste čekali. Někteří couvnou, jiní začnou být odměření, někteří dokonce vědomě nebo nevědomě tlačí na to, abyste se vrátili k starým zvykům. Vaše abstinence totiž nepřímo zrcadlí jejich vlastní vztah k závislostem, a ne všichni jsou na takové zrcadlo připraveni.

Není to nutně zrada ani nepřátelství. Vztahy se zkrátka stavěly kolem společných rituálů, a když ty zmizí, je potřeba je znovu definovat. Některé vydrží, jiné ne. Zjištění, kdo z vašeho okolí byl skutečným kamarádem a kdo jen kolegou od baru, patří k nejtěžším a zároveň nejzdravějším stránkám abstinence.

Abstinence neznamená jen přestat. Znamená to znovu si položit otázku, kdo jste, když si nemůžete pomoci tím, čím jste si pomáhali doteď.

4. Tělo se uzdravuje pomaleji, než říkají články

Inspirativní obsah na sociálních sítích často slibuje, že po měsíci se budete cítit jako nový člověk. U někoho to platí, u většiny ne. Spánek se může zhoršit, dřív než se zlepší. Chuť k jídlu se rozjede do extrémů, hmotnost často kolísá. Trávení, kůže, hladina energie, soustředění, libido, všechno se postupně srovnává, ale po vlnách. Jeden týden se cítíte výborně, další jste vyždímaní bez zjevného důvodu.

Není v tom nic špatného. Tělo se po letech zátěže nevrátí do původního stavu za měsíc. Důležité je v takových slabších týdnech necouvnout zpátky a neinterpretovat normální regeneraci jako důkaz, že to nefunguje. Funguje, jen pomaleji a spravedlivěji, než si představujete.

5. Ze začátku nebudete vědět, kdo vlastně jste

Tohle je možná nejhůř pojmenovatelná část celé cesty. Když si dlouho identitu skládáte kolem nějaké látky nebo chování, najednou stojíte před otázkou, co máte rádi, co vás baví, jakou hudbu chcete poslouchat ve čtvrtek večer, když není u čeho ji poslouchat. Spousta lidí v tomhle bodě cítí podivnou ztrátu, jako by ze sebe sundali kostým a pod ním nic nebylo.

Pravda je, že tam něco je, jen je to dlouho zasypané. Vrací se to postupně, často v úplně banálních okamžicích. Najednou vás zaujme nějaká kniha. Začnete si všímat počasí. Někoho potěšíte a překvapí vás, jak je to dobrý pocit. Tahle nová identita se neskládá z velkých rozhodnutí, ale z desítek malých návratů k sobě samému.

Co si z toho odnést na začátku cesty

Abstinence není přímá čára vzhůru. Je to spíš pomalé probouzení, ve kterém se střídají krásné a nepříjemné momenty, někdy během jediného dne. Když vám někdo slibuje, že po stém dni je všechno vyhráno, lže si nebo neřekl celou pravdu. Po stém dni je vyhrána jedna důležitá bitva a začíná dlouhá, klidnější fáze, ve které se buduje úplně nový způsob života.

Pokud se v některém z bodů poznáváte, neznamená to, že děláte něco špatně. Naopak. Procházíte přesně tím, čím prochází každý, kdo se rozhodl skutečně změnit svůj život, ne jen na pár týdnů, ale doopravdy. Buďte k sobě trpěliví, hledejte si lidi, kteří tomu rozumí, a nebojte se říct si o pomoc. Ti, kdo to zvládli, to nezvládli sami a nikdo to po vás taky nechce.

Zdroj: Heilig, M., Egli, M., Crabbe, J. C., & Becker, H. C. (2010). Acute withdrawal, protracted abstinence and negative affect in alcoholism. Addiction Biology, 15(2), 169–184. Podpora pro: vlnové vracení negativních emočních stavů v měsících po vysazení. Wilcox, C. E., Pommy, J. M., & Adinoff, B. (2016). Neural circuitry of impaired emotion regulation in substance use disorders. American Journal of Psychiatry, 173(4), 344–361. Podpora pro: závislost a oslabená emoční regulace, postupné obnovování v rámci recovery.

Fotografie: Depositphotos